Film

O čem film je?

Po osmnácti sezónách, čtyřech stech epizodách a nesčetných oceněních (včetně Peabody Award, 23 cen Emmy a jmenování „nejlepším televizním pořadem dvacátého století“ na stránkách časopisu Time) se seriál Simpsonovi konečně dočkal celovečerního filmového zpracování – které jako první nabídne epickou pitomost Homera Simpsona v širokoúhlém formátu.

V netrpělivě očekávaném filmu musí Homer zachránit svět před katastrofou, kterou sám způsobil. Vše začíná jeho novým domácím čuníkem a děravým silem plným trusu – tato kombinace rozpoutá katastrofu, jakou Springfield dosud nezažil. Marge je Homerovým monumentálním kiksem po právu rozhořčena a k jejich domácnosti se stahuje rozvášněný a pomstychtivý dav. Rodině se podaří jen o vlásek uniknout, avšak brzy je rozdělena, a to jak geograficky, tak vzájemným svárem.

Občané Springfieldu mají spoustu dobrých důvodů jít Simpsonovým po krku. Kalamita, kterou Homer rozpoutal, upoutala pozornost amerického prezidenta Arnolda Schwarzeneggera a vedoucího Úřadu pro ochranu životního prostředí Russe Cargilla, který vymyslí ďábelský plán, jak katastrofu zkrotit.

Budoucnost Springfieldu a celého světa je v rukou osudu a Homer se vydává na dlouhou cestu za odpuštěním, na níž se bude snažit udobřit si Marge, sjednotit rozdělenou rodinu a zachránit své rodné město.

Distribuční list

Motto: Vaše rodina není to nejhorší co Vás kdy potkalo
Žánr: Komediální animovaný sitcom
Délka filmu: 85 minut
Zvuk: Dolby Digital EX
Doporučená přístupnost: Přístupný

     Jeden z nejúspěšnějších televizních seriálů se konečně dočkal prvního celovečerního filmového zpracování. Populární rodinka Simpsonových ze Springfieldu bude tentokrát čelit globálním výzvám a Homer provede nejhorší věc svého života.

     Na filmu pracují stejní tvůrci jako na televizním seriálu a tak se fanoušci dočkají většiny svých oblíbených postav. Zápletku však tají do poslední chvíle. Seriál, který již několik let úspěšně uvádí i Česká televize, si u diváků vydobyl výlučnou pozici především díky kombinaci černého a situačního humoru. Ten samozřejmě ve filmu nebude chybět a už první zveřejněné záběry vyvolaly lehkou kontroverzi. Zejména ten, kde je Bart poprvé za svou kariéru nahý. Snahou tvůrců je k filmu přitáhnout i ty diváky, kteří se zatím s fenoménem Simpsonových příliš nesetkali a zároveň uspokojit věrné fanoušky a překvapit sami sebe.

    Ve vedlejších rolích se objeví i některé filmové hvězdy a skutečné postavy americké historie. Tvůrci také odhalili, že se i ve Springfieldu začnou řešit problémy jako znečišťování ovzduší, ekologická krize a současná americká politika. Práce na filmu začali již v roce 2001, ale od té doby se několikrát velmi radikálně proměnil scénář. I díky mimořádnému zázemí, kterého se tvůrcům dostalo od společnosti Twentieth Century Fox, je film natočený v širokoúhlém formátu a s větší paletou barev, než jakou má televizní seriál. Film nadabovali stejní herci jako seriál a tak se čeští diváci mohou těšit na výborné výkony Martina Dejdara, Jiřího Lábuse a dalších.

   Simpsonovi ve filmu jsou jedním z neočekávanějších projektů letošního léta a to hlavně díky neokázalé komice, která už skoro dvě desítky let baví milióny diváků na celém světě.

Oficiální český web - www.SimpsonoviVeFilmu.cz
Oficiální web - www.SimpsonsMovie.com

Režie: David Silverman
Scénář: Matt Groening, James L. Brooks, Mike Scully, Jon Vitti, Al Jean, Ian Maxtone-Graham, George Meyer, David Mirkin, Mike Reiss, Matt Selman a John Swartzwelder
Producenti: Matt Groening, James L. Brooks, Richard Sakai, Al Jean a Mike Scully
Ko-producenti: Richard Raynis a Jay Klecner
Hudba: Hanz Zimmer

Průběh práce na filmu

Filmové zpracování podle Groeninga představuje možnost přijít se zážitkem, jaký nemůže divákům ani filmařům televizní formát nabídnout: „Chtěli jsme jednak odvyprávět větší příběh na větší ploše filmového plátna a taky slyšet, jak se směje plné kino,“ říká Groening.

S nabídkou k natočení celovečerního filmu oslovilo studio Groeninga a druhého vedoucího výroby Jamese L. Brookse už během první sezóny. Proč tedy trvalo převedení seriálu na stříbrné plátno celých 18 let?

„Nechtěli jsme natáčet film jen proto, že jsme mohli; chtěli jsme jej natočit až ve chvíli, kdy na to dozrál čas. Chtěl jsem vytvořit příběh, který by vyžadoval takový rozsah, jaký může nabídnout jen film. Rozhodně to nejsou jen tři televizní epizody splácnuté dohromady. Ten film má srdce. Vypráví o silách, které dokáží rozvrátit rodinu nebo město, a o tom, jak může v takové situaci člověk dát svůj život zpátky do pořádku,“ říká scénárista a producent Al Jean.

„Film se od seriálu odlišuje právě tím rozsahem,“ říká James L. Brooks, oscarový filmař, který má jako režisér a scénárista na kontě filmy jako Lepší už to nebude, Cena za něžnost, Vysíláme zprávy a jako scénárista a producent televizní pořady The Mary Tyler Moore Show a Taxi. „Ve filmu máme sto dabingových rolí a vytvořili jsme scény, které jsme pro seriál nemohli začít kreslit. Chtěli jsme, aby to byl velký divácký zážitek, který by se nijak neodchýlil od podstaty seriálu. Byli jsme si vědomi toho, že se nesmíme utrhnout z řetězu.“

Na seriálu nepracovalo tolik lidi, aby zvládli souběžně napsat a naanimovat i celovečerní film. „Kupodivu jsme neměli tým scénáristů a animátorů, kteří by tam jen tak vysedávali a přemýšleli, do čeho píchnout,“ říká Matt Groening. „Na rozdíl od většiny seriálů nemají Simpsonovi nikdy přestávku. Věnovali jsme seriálu veškerou energii a nikdy jsme mu nechtěli uškodit tím, že bychom její část přesunuli na práci na filmu.“

Rozhněvaný dav

Během let Brooks s ostatními producenty rozšířil řady scénáristů, což vyřešilo alespoň problém s nedostatkem lidských zdrojů. „Dostali jsme se do situace, kdy jsme měli dva samostatné týmy,“ říká David Mirkin, uznávaný komediální režisér (Před svatbou ne!, Romy a Michele), producent a scénárista seriálové podoby Simpsonových a scénárista celovečerního filmu. „Takže lidé, kteří dělali na seriálu od začátku, mohli jít pracovat na filmu, zatímco seriál mohl bez jakékoliv újmy na kvalitě pokračovat.“

V roce 2001 podepsali dabéři seriálu novou smlouvu, která zahrnovala možnost práce na celovečerním filmu, a vidina jeho realizace začala získávat skutečné obrysy. Stále však zbývalo vymyslet námět, na kterém by bylo možné vystavět celovečerní film, a napsat realizovatelný scénář.

V listopadu 2003 začaly ve vší skromnosti práce na skriptu. „Rozhodnutí, jestli začneme psát, leželo na bedrech čtyřech z nás,“ vysvětluje James L. Brooks. „A v určité chvíli jsme cítili, že nadešel správný čas.“

„Pokládali jsme si zásadní otázky,“ vzpomíná Mike Scully. „Dokážeme přijít s příběhem, který udrží celovečerní film? Jak ovlivní práce na filmu produkci seriálu?“

Producenti si v souvislosti s nadcházejícím filmem stanovili velmi vysoké standardy – dokonce si ve smlouvě se studiem vynutili možnost film nenatočit, pokud nebudou spokojeni s vlastním scénářem. „Začali jsme to psát a už jsme se nezastavili,“ říká Brooks. „Nejtěžší bylo věnovat dlouhodobou a zvýšenou pozornost každé scéně a každému vtipu – denně se stresovat a přitom stále působit dojmem, že jsme skupina uvolněných a bezstarostných vtipálků. Nikdy nenadešel okamžik, kdy bychom měli nutkání to vzdát, takže jsme pracovali dál a dál.“

Jednotlivé nápady začaly postupně formovat děj celovečerního filmu. Producenti nechtěli provádět žádné zásadní změny, jejich záměrem bylo naopak přenést na plátno všechno to, co fanoušci milují na seriálu. „Rozdíl je v tom, že vyprávíme příběh, který vyžaduje 90 minut a velké plátno,“ říká Al Jean. „A není tam pouze jeden. Každý člen rodiny Simpsonových má svůj vlastní dramatický oblouk, dokonce i maličká Maggie. Chtěli jsme, aby k sobě film ke konci připoutal diváky emocionálně, což bylo asi nejtěžší. Kromě toho musel mít velké scény, lokace a témata.“

Tyto kreativní úkoly vyžadovaly co možná nejsilnější scénáristický tým, proto producenti sestavili skupinu hvězdných autorů, z nichž všichni pracovali na seriálu už od prvních epizod. Kromě Brookse, Groeninga, Jeana a Scilly do něj patřili David Mirkin, Mike Reiss, George Meyer, John Swartzwelder a Jon Vitti (později se k nim připojili i Ian Maxtone-Graham a Matt Selman, kteří v současné době zastávají u seriálu pozice vedoucích výroby).

Dvě prasata - každé svým způsobem

Přestože bylo jejich odhodlání napsat co možná nejlepší scénář neochvějné, nebrali svůj „all-stars“ status nijak vážně. „Nedá se říct, že by každá minuta našich setkání vyústila v něco spektakulárního,“ směje se Al Jean. „Stejně jako ostatní ‚all-star‘ týmy jsme měli střídavě světlé i beznadějné momenty.“

„Pracovat na filmu a mít tu čest být vybrán na jeden ze scénáristických postů bylo neskutečně vzrušující,“ říká Mike Reiss. „Ale ještě větší vzrušení než samotná práce vzbuzoval ten pocit, že sedíte v místnosti s těmi lidmi,“ podotýká Jon Vitti. „Vidět je každý den při práci bylo velké privilegium – a snažit se s nimi udržet krok slušná noční můra.“ David Mirkin přitakává: „Bylo skvělé být znovu spolu, protože pak vzniká taková velmi specifická a speciální energie. Připomínám, že docela nechutná energie.“

Úkolu vymyslet tak kvalitní příběh, jaký by si toužebně očekávaný film zasloužil, se scénáristé ujali tak zodpovědně, že měli problém vytvořit první pracovní verzi scénáře. „Tak moc nám na tom záleželo, že jsme na sebe ze začátku byli příliš přísní,“ říká Brooks. „Trvalo nám rok, než jsme se uvolnili a začali si to užívat stejně jako seriál.“

Nakonec se jim podařilo vytvořit nástin děje, který Brooks schválil. Ten pak rozdělili na sedm částí, kterých se chopili Jean, Scully, Mirkin, Reiss, Meyer, Swartzwelder a Vitti, z nichž každý napsal přibližně 25 stran. Po měsíci se sešli a dali sedm kapitol dohromady, čímž vznikla velmi raná pracovní verze scénáře.

Během následujících dvou let se scénář dočkal bezpočtu úprav a počet jeho revizí překročil stovku. „Film je sice jen třikrát delší než jeden díl seriálu, ale bylo jej stokrát těžší napsat,“ říká David Mirkin.

„Obnášelo to spoustu rozkousaných tužek a nočních dovážek pizzy,“ říká Matt Groening. „Pořád jsme ten scénář nějak upravovali a nikdy jsme nepolevili v úsilí přijít s ještě lepší hláškou nebo scénou.“

„Byli jsme odhodláni nepřestat s přepisováním scénáře až do chvíle, kdy animátoři zemřou vyčerpáním,“ směje se scénárista Matt Selman. „Kdybychom neměli stanovený datum premiéry, dělali bychom na tom dodnes.“

„Museli jsme začít uvažovat ve větším měřítku a dostat se z toho 22minutového sitcomového rámce,“ říká Mike Scully. „A v tom jsme hodně sázeli na Jima, protože už natočil celou řadu skvělých filmů. Celovečerní verze vyžadovala, abychom upravili náš styl vyprávění a Jim nám byl v tomhle směru velkou oporou.“

„Jim odvedl víc práce než kdokoliv z nás,“ tvrdí John Swartzwelder, který má na kontě nejvíce scénářů k televizním epizodám ze všech ostatních tvůrců. „Bylo úžasné sledovat, jak vytváří ty divné věci, které jsme pak zkoušeli dát do filmu, abychom zjistili, jestli fungují.“

Nečekaný přílet

Několik scénáristů podotýká, že Brooks také velmi dbal na to, aby scénář nepostrádal důležitou emocionální hloubku. Nicméně sám Brooks připomíná, že komičnost, akce a emoce musely být v rovnováze. „U Simpsonových není nic důležitějšího, než tam nacpat co nejvíc vtipů, a to se týká i různých velkolepých scén. Vzhledem k tomu bylo náročnější vložit do toho příběhu emoce. Vždycky jsme začali humorem. Ale potřebovali jsme ty emoce, na kterých jsou vtipy navěšeny, a které vedou publikum k tomu, aby mu záleželo na osudech jednotlivých postav.“

Největší péči však Brooks věnoval nalezení vhodného tónu. „Tón je klíčové slovo, které shrnuje všechno, co jsme hledali,“ říká Brooks. „Hodíte všechno do kotle – příběh, emoce, vtipy – a to, co vám z toho vyjde, je tón. Ten je u filmu vždycky tím nejdůležitějším.“

Hledání správného tónu bylo ještě delší než dvouletá práce na scénáři a animaci filmu – přispěl k němu i skladatel Hans Zimmer, který film obdařil hudebním doprovodem. „Hans měl na hledání velký podíl, protože nám po těch letech, která jsme strávili prací na filmu, nabídnul svěží úhel pohledu,“ dodává Brooks.

V místnosti plné scénáristů, vytrvale pracujících na co možná nejlepším scénáři, se nejvíce nadřel Al Jean, který musel zvládnout zároveň práci na seriálu, u nějž zastává pozici showrunnera (dozírajícího producenta, který je stále na place), i na filmu, na kterém se podílel jako scénárista a producent. „Nedovedu si představit nikoho jiného, kdo by se dokázal věnovat v takové míře zároveň filmu i seriálu,“ říká scénárista Ian Maxtone-Graham. „Hodně to vypovídá o jeho úžasné mentální kapacitě. V jedné chvíli byl schopen zároveň kontrolovat storyboardy k epizodě seriálu a přicházet s nápady do filmu.“

Nezdolný Jean dohlížel na to, aby se film a seriál nijak tematicky nekryly, a na to, aby děj filmu zůstal za všech okolností zahalen rouškou tajemství. „Vzhledem k tomu, že jsme udržovali příběh filmu v tajnosti, musel jsem v okamžiku, kdy některý ze scénáristů přišel s nápadem podobným některému z těch, které už jsme měli ve filmu, říct něco jako: ‚Ne, to bohužel nemůžeme použít. Ale nemůžu vám říct proč.‘“

Míra utajení byla skutečně nevídaná. Filmaři zamykali scénář do sejfu v kanceláři produkce a dokonce i v době blížícího se data uvedení otáleli s prozrazením jakýchkoliv podrobností, aby diváky neochudili o žádná z mnoha překvapení, která je ve filmu čekají. Už první zveřejněná upoutávka však představila nový přírůstek do simpsonovic domácnosti: Homerova čuníka, jehož nejsignifikantnějším přínosem springfieldské komunitě je několik tun… „hnojiva“.

Problém s čuníkovým trusem vede v kombinaci s Homerovou bezradností k obrovské katastrofě. „Líbila se nám myšlenka, že Homer udělá nejstrašnější věc v životě,“ říká David Mirkin. „A to jej dovede k tomu velkému dilematu, zda má nechat město zaniknout nebo se jej pokusit zachránit.“

Samotný Springfield, který filmaři vystavili na odiv v celé své kráse pomocí velkolepé scény, se stává ve filmu jednou z klíčových postav. Kromě toho dostanou prostor téměř všichni tamější obyvatelé, kteří se objeví v obrovské scéně s davem, která patří ke stěžejním momentům filmu.

Klíčovým hráčem při častých a nekonečných poradách scénáristů byl člověk, který žádný scénáristický post nezastával – režisér David Silverman. Ten se scénáristy úzce spolupracoval na vybroušení vizuální podoby a střihu, vymýšlel s nimi nejlepší způsoby, jak výtvarně pojmout jednotlivé vtipy, a vymýšlel nové způsoby, jak na stříbrném plátně tento animovaný svět rozvinout.

Silverman, který na Simpsonových pracuje už dvacet let, stál už u zrodu krátkých epizod pro pořad Tracy Ullman Show. Pak se stal u seriálu režisérem a nakonec se vyšplhal na post hlavního režiséra a začal jej i produkovat.

„David už je duší Simpsonových hrozně dlouho,“ říká Brooks. „Když pracoval na těch kraťasech pro Tracy Ullman Show, nadšeně mi popisoval, jak moc by pro něj znamenalo, kdyby tyhle postavy dostaly vlastní televizní pořad. Ta jeho vášeň na mě tak zapůsobila, že jsem se začal snažit ten samostatný seriál rozjet.“

Silverman měl velký vliv na jeho výtvarnou stránku. „David v zásadě stanovil modely chování jednotlivých postav a kodifikoval pravidla, jak je kreslit,“ říká Groening. „Pro mě je kreslení postav intuitivní věc – prostě je kreslím tak, jak to cítím. Ale David ví, že Bart má na hlavě jedenáct špiček, a že hlava Marge je vysoká devět očních bulv… nebo tak nějak.“

V případě celovečerního filmu měl Silverman za úkol vymyslet vizuální styl, který by se neodchýlil od podstaty televizního seriálu, ale zároveň plně využil možností filmového plátna. Díky poměru stran 2,35:1 mohl do obrazu vložit více postav najednou, udělat každou scénu členitější, podpořit emocionální stránku a obohatit pozadí jednotlivých záběrů. Inspiraci hledal ve filmech jako Černý den v Black Rock, který je jedním z prvních širokoúhlých filmů, jenž využily širokoúhlého formátu pro intimní drama, nebo To je ale bláznivý svět, jehož režisér dostal do záběrů mimořádně mnoho postav.

K navození emocionálně vypjatých situací Silverman využil barev a několika druhů stínů způsobem, který by v případě seriálu nebyl realizovatelný. Měl také větší svobodu v práci s kamerou, kterou využil zejména při propracované sekvenci se skateboardem, velkolepé honičce a ve scénách s davem. „Za běžných okolností byste natočili záběr davu a pak střihli na detail,“ říká Silverman. „Ale já jsem té scéně chtěl dát hodně energie, takže jsem s kamerou zajížděl do davu.“ Inspirací mu byl klasický plakát k televiznímu seriálu, na kterém jsou vyobrazeny všechny postavy: „Představoval jsem si, jak by vypadalo, kdybych zajel kamerou do něj.“

U animace postav se Silverman spolehnul na osvědčenou šablonu, kterou před dvěma desetiletími vytvořil Groening – zarputile a maniakálně působící postavy, které se postupem času staly u televizní i filmové produkce normou. „Vždycky jsme chtěli, aby naše postavy byly impulzivní a schopné rychlé reakce,“ říká Silverman. „To jim dodává na humoru a osobnosti. Vždycky jsme u nich hledali specifické, realistické a lidsky působící fyzické projevy.“

Nejnáročnější překážkou ze všech však pro Silvermana byly velmi drakonické termíny. Vytvořit jednu epizodu Simpsonových trvá devět měsíců a Silverman měl na celý film pouhý rok a půl. Aby měl vůbec šanci jej v tomto termínu dokončit, vytvořil několik produkčních týmů a ustanovil režiséry jednotlivých sekvencí, kteří pak pracovali s vlastními skupinami.

Prvním krokem bylo nakreslení storyboardů – sekvencí obrázků, které specifikují střihy, záběry, úhly kamery a chování postav. Poté Silverman se svými týmy vytvořil klíčové postoje, kresby a layouty. Postupem času vznikly i kostýmy a nové postavy a v závěrečných fázích filmaři dolaďovali timing a pilovali animaci.

Práce Silvermana a jeho týmů dává oblíbeným postavám nový rozměr. „David se skutečně překonal,“ říká Matt Groening. „Ten film je opravdovou poctou všem animátorům, kteří na něm a na seriálu tak tvrdě pracovali. Uplatnili při jejich tvorbě veškerý svůj talent a zručnost.“

„Film nabízí větší zážitek než seriál,“ říká Silverman. „Je v něm spousta věcí, které fanoušci neměli šanci při sledování seriálu zažít.“ Vrací se také ke Groeningově myšlence, že jedním z důvodů vytvoření filmu bylo umožnit fanouškům hromadný divácký zážitek: „Ta představa, že se 800 lidí směje najednou stejnému vtipu nebo scéně, se mi strašně líbí. Měl jsem spoustu přednášek na vysokých školách, kde jsem velkým skupinám studentů ukazoval krátké scény ze seriálu. A vidět, jak se jim smějí – a jak ty scény vypadají na velkém plátně – mi dodalo jistotu, že to dokážeme i s lidmi v kině. Myslím, že skutečné filmové pojetí by jen zdůraznilo jejich prožitek.“

Al Jean připomíná, že působnost filmu se neomezuje na věrné fanoušky Simpsonových, kteří je v uplynulých osmnácti letech sledovali na televizních obrazovkách. „Strávili jsme čtyři útrpné roky snahou natočit film, který by splnil sny fanoušků seriálu a zároveň dokázal pobavit lidi, kteří Simpsonovy nikdy neviděli. Kdyby byl ten tlak ještě o trochu větší, byl by ze mě už dávno diamant.“

Blížící se datum uvedení filmu přiměl dvě významné tvůrčí síly v pozadí Simpsonových k ohlédnutí a zamyšlení nad tím, co pro ně tento fenomén znamená. „Před dvaceti lety jsem jen doufal, že budou Simpsonovi úspěšní – a tušil jsem, že budou,“ říká Matt Groening. „Ale že budeme v roce 2007 točit celovečerní film a slavit odvysílání 400. epizody, to jsem skutečně netušil. Byla to opravdu divoká jízda.“

„Během natáčení tohoto filmu – navzdory tlaku, který jsme cítili, a navzdory všem kritickým filtrům, přes které jsem se díval – jsem občas zvedl hlavu a uviděl na obrazovce Homera při nějaké neuvěřitelně přihlouplé činnosti,“ říká James L. Brooks. „A vždycky jsem žasnul, co k němu i po všech těch letech stále cítím. Mít tak vřelý vztah s některou z vašich postav přesahuje rámec jakékoliv běžné pracovní zkušenosti.“

Dvojka

Ilustrační obrázek

Již první díl nastavuje stejně jako Maggie otázku "Bude dvojka"? V následujícím textu naleznete to, co zatím o druhém díle bylo řečeno.

Nejlepší zpráva ze všech pochází z úst Matta Groeninga (tvůrce Simpsonových) ze schůzky Televizních kritiků (Television Critics Association). Mluvil totiž i o druhém díle úspěšného snímku Simpsonovi ve filmu. "Uděláme ho, jsem si jist!" řekl.

Obrázek měsíce